4. neděle velikonoční – 3. 5. 2020
P. Mirosław Piotr Fąs MSF
(promluva pro farníky během epidemie koronaviru a zákazu veřejných bohoslužeb)
Drazí bratři a sestry!
Minulý pátek vstoupili jsme do jarního května – měsíce Panny Marie. Ježíšova Matka prožívala ve svém životě spoustu radostných okamžiků, ale také prošla křížovou cestu se svým Synem, Ježíšem Kristem.
Co spojuje Mariinou bolest a dnešní evangelium? Ježíš v dnešním evangeliu hovoří o sobě, že je pastýřem, a to dobrým pastýřem nás všech. Takovým, který „vchází do ovčince dveřmi a ovce slyší jeho hlas. On volá své ovce jménem a vyvádí je na dobrou pastvu. Kráčí před nimi a ovce jdou za ním, protože ho znají, znají jeho hlas. A říká, že ti, kteří patří do jeho stáda, do jeho ovčince, budou vždy nacházet dobrou pastvu, dobrý pokrm a dosáhnou spásy. Ba dokonce říká, že on je také branou do toho svého ovčince: Já jsem dveře. Kdo vejde skrze mne, bude spasen".
Panna Maria potkává na křížové cestě dobrého Pastýře. S křížem na ramenou nabývá Ježíšova charakteristika – že on je „dobrý pastýř" a že on je „brána" – zvláštní rozměr. Neboť on nese na sobě kříže svých ovcí, které rozeznávají jeho hlas a slyší: „pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím" (Mt 11, 28), „Kdo chce jít za mnou, zapři sám sebe, vezme svůj kříž a následuje mě." (Mt 16,24), „mé jho je sladké a mé břemeno lehké." (Mt 11, 30). Ježíšova brána má tvar kříže, takovou bránu může projít pouze člověk ochotný dát si přibít ruce jako Ježíš.
V tomto měsíci Panna Maria nás zve na setkání s trpícím Kristem, abychom se svým křížem neutíkali a neodcházeli, ale následovali ho až na vrchol. Prostě abychom jako Ona trvali u Ježíšova kříže.
Ona je první, která dokonale rozeznává hlas Dobrého pastýře, který i ji volá jménem a vede ji skrze Golgotu do věčné slávy. Panna Maria jde za Ježíšem na křížové cestě. Nejde jinou cestou, nevybočuje jinudy. Kráčí po křížové cestě svého Syna. Doprovází jej. Setkává se s ním.
Proto je i pro nás všechny věrnou a bezpečnou pomocnicí, průvodkyní, ochránkyní na cestě ke spáse. Radujme se, že máme takovou Patronku a Matku, která sice v bolesti ale s mateřskou láskou vede i nás přes kříž do slávy. Její Syn je brána a skrze Něj se i ona stává „bránou nebeskou" jak se modlíme v Loretánské litanií.
Drazí v Kristu, sestry a bratři!
Na prahu měsíce Panny Marie alespoň udělejme si možná předsevzetí: jednou denně vypněme své mobily, počítače, televize, „vypněme“ i svůj jazyk – a pak spolu s Pannou Marií, vzdáleni od lomozu světa, rozvažujme o tom, jak Ona potkala svého Syna, Dobrého Pastýře na křížové cestě, jak věrně šla za Ním a – co se odehrává v našem srdci, po čem toužíme, co nám působí bolest, co je případně důvodem naší zahořklosti, ale především – do koho vkládáme tu největší naději na záchranu našeho neklidného a zkaženého virem nemoci – i co hůř virem hříchů světa.
Maria je tou, která umí přetvořit jeskyni pro zvířectvo na Ježíšův příbytek několika nuznými plenkami a mořem něhy. Ona je malou služebnicí Otce, která ve chvále překypuje radostí. Je pozornou přítelkyní, která stále bdí, aby v našem životě „nedošlo víno“. Má srdce proniknuté mečem a rozumí všem bolestem. Jakožto matka všech je znamením naděje pro národy, které trpí porodními bolestmi, dokud nevykvete spravedlnost a radost.
Panno Maria – Bráno nebeská, oroduj za nás.
Amen.