Promluva z Květné neděle A – 5. 4. 2020
P. Mirosław Piotr Fąs MSF
(promluva pro farníky během epidemie koronaviru a zákazu veřejných bohoslužeb)
Drazí bratři a sestry!
Abychom uznali některé argumenty, potřebujeme pro ně získat svědectví. Proto se raději zeptáme několika lidí na jejich názor, nebo hledáme očité svědky událostí, nebo začneme studovat některá fakta. Děláme to proto, abychom měli jistotu, že argument, který se nám podává, je opravdu pravdivý.
Celá liturgie dnešní slavnostní neděle je svědectvím samotného Boha, že jeho Syn, ukřižovaný Ježíš Kristus, vstal z mrtvých a je naší jedinou nadějí. Člověk ve své přirozenosti touží po lepším a dokonalejším životě. Velké sumy peněz utratí na udržení zdraví, vytvarované tělo, odstranění vrásek nebo šedých vlasů... Jenže nade vším visí otázka: Na jak dlouho?
Velikonoční svíce, která symbolizuje zmrtvýchvstalého Krista, přemáhá v nás, už skoro dva tisíce let, všechny obavy a dává nám naději všech nadějí – věčnou naději.
Evangelium dnešní neděle potvrzuje, že ani apoštolové nerozuměli skutečné naději vzkříšení. Běželi sice ke hrobu, ale byli smutní, znechucení a bezradní, ačkoli jim Ježíš vícekrát řekl, že vstane z mrtvých. Ještě jim přece musela v uších rezonovat slova, která vyjádřil krátce před smrtí, když farizeové žádali znamení z nebe: „Pokolení zlé a zpronevěřilé si hledá znamení; ale znamení mu nebude dáno, jen znamení proroka Jonáše. Jako byl Jonáš v břiše mořské obludy tři dny a tři noci, tak bude Syn člověka tři dny a tři noci v srdci země.
Zajímavé je, že jedna ze svatých žen nepřišla ve velikonoční ráno k prázdnému hrobu. Byla to Ježíšova Matka. Podle zbožné tradice, se jí první zjevil zmrtvýchvstalý Syn, což evangelista Lukáš pokládá za celkem přirozené, když píše: Panna Maria zachovávala všechna tato slova ve svém srdci a přemýšlela o nich. Byla to jistě i slova, která jí řekl, když přemohl smrt a zvítězil nad ní. Jeho učedníci zapomněli, že musel nejprve zemřít, aby mohl pak vstát z mrtvých. Vždyť kvůli tomu byl poslán na svět, aby vzal na sebe hříchy celého lidstva a jako obětní beránek zemřel za všechny, aby tak navrátil člověku Boží život, který hříchem ztratil.
Drazí v Kristu,
radost velikonočního rána naplňuje radostí celé lidské pokolení. Nebeský Otec vzkříšením svého Syna udělil pečeť jeho misi a dokazuje, že Ježíš žije v církvi, která je jeho tajemným tělem v Eucharistii, o níž přímo řekl: Toto je moje Tělo... Zvláště působí ve svátostech a je přítomen v Božím slově – v Písmu svatém. Také je přítomen tam, kde jsou dva nebo tři shromážděni v jeho jménu, ale je také v srdci každého pokřtěného, pokud ho on odtud nevyhnal svou pýchou. O této skutečnosti podává svědectví apoštol Petr, očitý svědek všech těchto událostí, když píše: „Vy víte, co se po křtu, který hlásal Jan, událo nejdříve v Galilei a potom po celém Judsku: Jak Bůh pomazal Duchem svatým a mocí Ježíše z Nazareta, jak on všude procházel, prokazoval dobrodiní, a protože Bůh byl s ním, uzdravoval všechny, které opanoval ďábel. A my jsme svědky všeho toho, co konal v Judsku a v Jeruzalémě. Ale pověsili ho na dřevo a zabili. Bůh jej však třetího dne vzkřísil a dal mu, aby se viditelně ukázal, ne všemu lidu, ale jen těm, které Bůh předem vyvolil za svědky, totiž nám, kteří jsme s ním jedli a pili po jeho zmrtvýchvstání. On nám přikázal, abychom hlásali lidu a se vší rozhodností dosvědčovali: To je Bohem ustanovený soudce nad živými i mrtvými. O něm vydávají svědectví všichni proroci, že skrze něho dostane odpuštění hříchů každý, kdo v něho věří.“
Z těchto slov pro nás plyne otázka: Jakého Krista hledám já v toto velikonoční ráno? Živého nebo mrtvého? Hledám ho vůbec? Pro odpověď musíme vejít do svého srdce: Co mě dnes přitahuje do kostela, když v tomto nouzovém čase musím zůstat doma? Zvyk? Pěkné počasí? Nové šaty? Možnost zazpívat si z plného hrdla? Nebo možnost vyznat víru ve zmrtvýchvstalého Krista a upevnit se v ní?
Řidič nákladního auta vozil dřevo z lesa na železniční stanici. Byla pořádná zima, a tak se zastavil v hospodě na horký čaj. Byl to dobrý a věřící člověk. Každou neděli chodil do chrámu, a když mohl, tak i ve všední den. Jeden z chlapů, kteří tehdy seděli v hospodě, mu řekl: Měl bys ten kostel nechat a chodit raději častěji zde mezi nás. Šofér mu na to řekl: Dej svůj život pro mně, zemři a vstaň sám z hrobu a já už nebudu chodit do chrámu, ale mezi vás.
Drazí v Kristu!
Pokud po velikonočním ránu zůstaneme v hříchu, Kristus nadarmo trpěl a zemřel! Jeho vzkříšení musí změnit celý náš život, naše smýšlení, náš vztah k Bohu a k bližním. Po dnešním ránu náš život musí být opravdový. Nebuďme duchovními mrzáky, kteří se nechtějí vymanit z hříchu a volí si raději zoufalství, než pevnou naději v Krista - Vítěze.
Celý svět dnes pociťuje potřebu Kristovy spásy, Kristus je světlo a život. I my to cítíme, a proto Ho přestaňme hledat v hrobě.
Aleluja! Ježíš žije! Věřme v tuto skutečnost jako Panna Maria a apoštolové a vydávejme o ní svědectví!
Amen.
Velikonoční přání
Na Velikonoční svátky přeji Vám všem, drazí bratři a sestry, tu pevnou naději, kterou nám přináší Vzkříšený Ježíš Kristus, že i náš hrob zůstane prázdný, že vstaneme z mrtvých jako On. V tomto nouzovém období, když nemůžete přijít do kostela na bohoslužbu, vždy pamatujte, že Zmrtvýchvstalý Kristus má moc proniknout i nejsilnější zeď. Ať pronikne stěny a zavřené dveře Vašich domovů, stane uprostřed Vás, jako uprostřed vyděšených apoštolů a řekne: Pokoj Vám! Ať je Kristův pokoj s Vámi. Aleluja!